Již v době, kdy žil Gautama Budha, cca 2500 let před našim letopočtem, lze nalézt počátky vzniku léčebné metody, která tvoří základ techniky thajské masáže. Indický lékař Jivaka Kumar Bhaccha (thajsky Shivago Komarpaj), Buddhův současník, je považován za zakladatele této techniky. Přenesením metody ajurveda do Thajska, se rozvinula metoda ve známou thajskou masáž, neboli Nuat Phen Boran.
Ve skutečnosti je historie thajských masáží daleko složitější. Thajské masáže v dnešní podobě, stejně jako tradiční thajská medicína obecně, je kombinací vlivů z indické, čínské a jihovýchodní Asie, spojením kultury, tradiční medicíny a umění. Je pravděpodobně produktem 19. století. Jedná se syntetickou aplikací různých metod a tradic z celého Thajského království.
Součást léčebného systému tehdejší medicíny, která se praktikovala výhradně v buddhistických chrámech, se dnes všeobecně těší veliké oblibě. Umění thajské masáže se vyučuje nejen v chrámových školách, ale běžně i v masérských školách. Provozuje se nejen v chrámech a masérských salonech, ale i v domovech vesničanů po celém Thajsku a stala se velmi oblíbenou a uznávanou metodou udržení dobrého zdraví. Thajské masáže se rozšířily po celém světě a těší se velké oblibě v Evropě i u nás.